Peter Bichsel: Povídání pro děti

Kdo by čekal, že se jedná o typické pohádky s nadpřirozenými bytostmi a vítězství dobra nad zlem, ten bude zklamaný. Tato kniha vás totiž zavede mezi obyčejné lidi.

Kniha švýcarského spisovatele Petera Bichsela (narozeného roku 1935 v Luzernu) vyšla v originále roku 1969 pod názvem Kindergeschichten. Byla oceněna Německou výroční cenou za nejlepší dětskou knihu.

Povídání pro děti není knihou, která by byla pro dětičky od nejútlejšího věku, ale dle mého názoru až pro ty školou povinné. Ty totiž příběhy lépe pochopí a můžou se při nich od srdce zasmát. Kniha nám nabízí sedm pozoruhodných příběhů, v nichž jako hlavní postavy vystupují převážně staříci, kteří žijí v ústranní a netouží po společnosti ostatních lidí. Tito staříci přemýšlejí nad svými “problémy”, snaží se vyřešit svou bezvýchodnou situaci a snaží se přijít věcem na kloub. Navíc nás knihou provázejí krásné ilustrace, které zaujmou nejen dětského čtenáře.

První příběh se jmenuje Země je kulatá. V němž se hlavní postava - osmdesátiletý stařík rozhodne jít stále rovně, nikam neodbočovat a následovat svůj nos. Kvůli tomu si koupil i globus. Sepsal si, co všechno bude potřebovat a poté, co se mu pod očima objevuje strašně dlouhý seznam, koupí si pouze velký žebřík a vyráží na cestu.

Druhý příběh nese název Stůl je stůl. Tento mě samotnou oslovil nejvíce, protože hlavní postavu - další stařík - už nebaví pojmenovávat známé věci ve svém bytě už dávno známými názvy a proto tyto názvy zaměňuje. Stane se to, že nakonec zapomíná mluvit dle starých pravidel.

V dalším příběhu s názvem Amerika není se řeší, zda Amerika existuje, či je to pouhý výmysl. Hlavním hrdinou je v tomto příběhu smělý chlapec Kolombo, který zachrání šaška Honzíčka před popravou a sám se stává královským šaškem.

Vynálezce je o posledním vynálezci, který žije od roku 1931 sám a vůbec nevychází ven. A když se jednou rozhodne vyjít, tak toho lituje, protože se nestačí divit, kolik věcí se okolo něj změnilo. Největší ránu mu nasadí to, když zjistí, že jeho “vynález” je už dávno vynalezený.

Příběh Pán, který měl paměť vypráví o pánovi, který denně chodí na nádraží a který zná zpaměti jízdní řady se všemi dostupnými informacemi. Lidem se snaží rozmlouvat cestování vlakem, protože proč by měli cestovat, když si to mohou přečíst v jízdním řádu? Poté, co na nádraží otevřou informační kancelář, nachytá pána v uniformě, zapomíná na jízdní řády a dává se na počítání schodů.

Možná by se mohlo zdát, že v příběhu Zachar nechává pozdravovat, se vypravěčův děda pomátl na rozumu. Ale co když je to všechno pravda? Co když my, čtenáři, dědovi uvěříme Zachara a necháme se strhnout všemi jeho otázkami a informacemi?


A poslední Muž, který už nechtěl nic vědět  je melancholický příběh o muži, který by chtěl vše zapomenout a už nechce nic vědět. Aby však mohl všechno zapomenout, musí se toho nejdříve spoustu naučit. No a tak se naučí čínsky a chtěl by se stát nosorožcem pancéřovým.

Ukázka:
Z povídání Stůl je stůl:
Ráno zůstal starý muž dlouho ležet v obraze, v devět zazvonilo fotoalbum, muž vylezl z obrazu a stoupl si na skříň, aby mu nemrzly nohy, potom si vzal z novin oblečení, obléknul se, kouknul se do židle na stěně, posadil se potom na budík ke koberci a listoval zrcadlem, až našel, jak jeho matka sedí za kobercem.

Kniha je velmi zábavná a zaujme nejen děti, ale i rodiče. Sice to nejsou klasické pohádky, ale celá kniha má volný obsah, u kterého nemusí čtenář moc přemýšlet, ale spíše se jen baví příběhy ostatních. Těším se, až má dcera povyroste a já jí budu moci tuto knihu přečíst a budeme se u ní společně bavit.

Chtěla bych velmi poděkovat nakladatelství HOST za poskytnutí PDF. výtisku k recenzi.

Tento článek byl původně napsán pro stepkova.bigbloger.lidovky.cz

Nakladatelství: HOST
Rok vydání: 2006
Počet stran: 76
Překlad: Petra Koryčánková
Ilustrace: Fero Lipták

 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.