Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně

V březnu roku 2012 vyšla třetí kniha české spisovatelky s názvem Žítkovské bohyně. Tato kniha získala Cenu Josefa Škvoreckého a již toto ocenění čtenáři slibuje vytříbený čtenářský prožitek. Žítkovské bohyně vydané nakladatelstvím Host se zároveň staly i Českým bestsellerem 2012.

Kateřina Tučková se narodila roku 1980 v Brně. Vystudovala gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně a poté dějiny umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Její knižní prvotina se jmenuje Montespaniáda (novela), druhá kniha, která byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého nese název Vyhnání Gerty Schnirch. Nakonec získala čtenářskou cenu Magnesia Litera za rok 2010.

Minulý rok byla tato kniha čtenáři velmi diskutována a chválena. Já jsem si nějaký čas počkala, až tato popularita opadne, abych knihu mohla číst s čistou hlavou a bez nějakých předsudků. Ale již po prvních stránkách jsem musela souhlasit se všemi, kteří na tuto knihu pěli a pějí chválu.

V příběhu se dostáváme do obce Žítkové u Starého Hrozenkova (oblast Moravské Kopanice, okres Uherské Hradiště). Zde žijí již několik staletí opěvované “žítkovské bohyně”, které žijí ve spojení s přírodou. Tyto bohyně umí léčit bolavá srdce, neveselé nálady, zdravotní neduhy, umí poradit a pokud si to budete přát, dokáží vám vyvěstit i vaší budoucnost. Někteří tyto bohyně nazývají čarodějnicemi, ale není tomu tak v pravém slova smyslu. Bohyně totiž využívají ke svým kouzlům různé byliny, stromy. Své umění si předávají z generace na generaci.

K posledním z rodu žítkovských bohyní patří naše hlavní hrdinka Dora Idesová. Ta se však tomuto umění nenaučila, ale rozhodla se o bohyních napsat svou obsáhlou vědeckou studii. Dora vystudovala etnografii. A díky její studii se podíváme tam, kam ne každé oko má šanci spočinout.

Dora nás zavádí do archivů, hluboko do historie a při návratu zpět do současnosti musí  čtenář kroutit hlavou a přemýšlet o tom, proč daný člověk udělal právě to a to a proč se takto zachoval.

Dora má za sebou náročné dětství. Když jí bylo osm let a jejímu mladšímu bratříčkovi Jakoubkovi, který je mentálně postižený čtyři roky, jejich vlastní otec zavraždil jejich matku. Do péče si dětičky vezme jejich teta Terézie Surménová, která je jednou z bohyň a která toto žítkovské poselství vykonává. Avšak jednoho dne je něco špatně… Kam tetu mohli na tak dlouho dobu zavléknout? A proč se ještě nevrátila? Snad bude již brzy s dětmi v teple svého domova. Nebo ne? Dora se rovněž dozví i něco, co velmi ovlivní její život, ačkoliv si to nechce připustit.

Žítkovské bohyně se zalíbí i čtenářům, kteří mají rádi historická pozadí. Protože historická fakta, která v sobě toto dílo nese, jsou ve většině založená na skutečných historických událostech. A i takzvané žítkovské bohyně nejsou autorčiným výmyslem.

V současné době je v české literární tvorbě velká řada jedinečných spisovatelů, o kterých se jednou naši potomci ve školách budou učit. Právem si myslím, že Kateřina Tučková se stane jednou z nich, protože její propojení historie s přírodou je fascinující!

Jediné, co mě zamrzelo, bylo dočtení knihy. Klidně bych jí četla dál. I přesto, že její obsah skýtá 456 stran, tak bych klidně četla další.

Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2012
Počet stran: 456
 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.